Říjen 2009

dessy...volné..

31. října 2009 v 18:08 | Domča |  Blogísek
Pokud je chcete neříkejte mi to a prostě si je vemte.....
:)

DIPLOMY

31. října 2009 v 17:30 | Domča |  Blogísek
Tak kdo klikne na oboje tak ten si muze rict o diplom..:)

dáš mi hlas proísm :)

31. října 2009 v 17:07 | Domča
Dáš mi hlasek?prosím..vžechny mé SB dejte hlasek :)

Klikni ZDE!!! a dej 5 hlasků sím :) :) :)

DÍKY..
pavec !!!

Cviky s overbally

30. října 2009 v 17:37 | Domča

Zábavné cvičení s overballem

Cvičení s malým měkkým míčem tzv. overballem poskytuje zajímavé možnosti pro procvičení všech svalových partií, a to jak při protahovacích, tak i posilovacích cvicích.

Overball je měkký míč o průměru cca 26 cm, který lze lehce převážet všude sebou. Za pomoci přiložené trubičky či ústy ho lze rychle nafouknout do požadované velikosti. Můžete cvičit s plně nafoukaným míčem, ale také využívat ke cvičení podhuštěné míče. Míč je nenáročný na údržbu a má dostatečnou nosnost. Většinou je to 120-150 kg. Nemusíte se tedy zbytečně obávat, když se na něj posadíte, že by míč praskl či se jinak poškodil. To nehrozí! Pozor ale, míč je citlivý na poškození ostrými předměty! Doporučuji proto před cvičením sundat veškeré šperky a cvičit na bezpečném povrchu. Tedy nejlépe doma na podložce.

Cvičení s overballem je velmi zábavné - a to nejen pro děti. Nabízí množství variant provedení u jednotlivých cviků, pomůže při procvičování partií, které bychom bez něj protahovali obtížně.

Overball je také hojně využíván při cvičení metody Pilates. "Zdůrazněním balančních poloh overbally zintenzívníte aktivování hlubokého stabilizačního svalového systému, což jsou především vnitřní vrstvy příčných a šikmých břišních svalů v koordinaci s nejhlubší vrstvou krátkých meziobratlových svalů vzpřimovače trupu, dále svaly dna pánevního v koordinaci s dýchacím svalem bránicí.", říká odbornice na Overball Pilates.

Cvik 1
Lehneme si na záda, ruce necháme ležet volně podél těla a nafouknutý overball míč si vložíme mezi kolena. S výdechem stáhneme bříško, zpevníme svaly pánevního dna a samozřejmě také zadeček a potom velmi pomalu zvedáme pánev směrem nahoru Zároveň tlačíme kolena k sobě, aby nám míč nevypadl. Zadeček zvedejte pouze tak vysoko, aby vaše lopatky stále zůstaly na podložce. S nádechem vracíme zadeček zpátky na zem. Uvolníme svaly a opakujeme ještě 8x. Tento cvik je výborné na zpevnění zadečku a svalů pánevního dna. Skvěle posiluje také vnitřní stranu stehen.


Cvik 2
Posadíme se a natáhneme nohy před sebe tak, aby se kolena a kotníky dotýkaly. Snažíme se sedět rovně, s rovnou páteří. Na stehna položíme nafoukaný overball míč, který držíme dlaněmi. S výdechem skláníme hlavu až ke klíční kosti a potom se postupně vyhrbíme. Zároveň tím koulíme míč po stehnech směrem až ke špičkám nohou. Hlavu pomalu schováme mezi natažené paže.V konečné pozici chvíli zůstaneme, protáhneme se a s nádechem se pomalu vracíme - obratel po obratli. Cvik opakujeme 5x.


Hlásni sim..5x..

28. října 2009 v 18:10 | Domča |  Blogísek
http://www.karaoketexty.cz/soutezni-text/mamika-mam-narozeniny-pta-2681

Potřebuju pomoc!!!a velikou :)

26. října 2009 v 20:51 | Domča |  Blogísek
Potřebuju pomoc a to tak, jestli by jste byli tak ochotní a hlásli pro mě tady...2x..díky předem...jste fakt zlata..pačko!
odkaz : http://www.karaoketexty.cz/soutezni-text/mamika-mam-narozeniny-pta-2681

Prázky!

26. října 2009 v 16:50 | Domča |  Blogísek
co budete dělat o prázkách?máte něco v plánu?napište co a my vybereme tu nejlepší věc :)

Pardon

26. října 2009 v 16:45 | new spoluadminka
Prominte ted prave nastavuju


S.O.S

25. října 2009 v 8:14 | Domča |  Blogísek
Ahoj, hledám spolumajitele, tak kdyby jste tu někdo byl a chcete to dělat, tak do komentů napište vaši přezdívku a váš blog...jo a zájemců může být více...vybírám podle hezkosti blogu :)...tak prosím...jo a ještě mail, abychom se mohli dyštak domluvit... pavec!

Vtipy o blondýnkách :)

22. října 2009 v 16:34 | Domča |  Blogísek

Jo a pokud je jedna z vás blondýnka, nemyslete si nic špatnýho, ve zkutečnosti sem i já blondýnka, ale myslím si, že s každýho člověka by si měl někdo občas uděla prdel..ale né furt!!!


Do obchodu, kde prodává blondýnka, vstoupí mladík a ptá se:
"Slečno, máte finskou vodku?"
"Ne."
"A máte skotskou whisku?"
"Také ne."
"A máte dnes večer čas?"
"Mám," vydechne nadšeně blondýnka.
"Tak si večer sedněte a napište na to všechno objednávku

Dvě blondýny jedou autem skrz vesnici.
"Podívej, to je ale pěkný kůň!"
"To není kůň, ale prase!"
"Ale je to kůň! Prase přece nemá rohy"

"Slečno, vy jste blondýnka, že?"
"Jak jste to poznal? Vždyť mám paruku…" "Tak to byste měla sundat i cenovku."

Blondýnka jede ve škodovce a dojde jí benzín. Protože netuší, co se stalo, že jí to najednou nejede, otevře přední kapotu a při pohledu dovnitř zalomí rukama: "Proboha, ukradli mi motor!"
Vtom jede okolo druhá blondýnka, taky ve škodovce. Zastaví, vystoupí, vyslechne si kolegyni a potom otevře zadní kapotu a s potěšením praví: "Máte štěstí, náhodou tu mám jeden rezervní!"

Moje pixelka:)

22. října 2009 v 16:30 | Domča |  Blogísek

FACEBOOK.COM

22. října 2009 v 16:21 | Domča |  Blogísek
Máte někdo facebook?

Hot or Not

10. října 2009 v 19:48 | Domča
Tak tudle hru znáte ne?dejte jestli je tato fotka hot(krásná) nebo not(ošklivá)...todle je fotka na měsíc září...tak to rozhodněte do 15.10....



Pravdivý příběh...3

5. října 2009 v 12:18 | Domča |  Blogísek

Máma za velikou zdí


Moje máma mi nerozumí. Je naprosto nemožná a vůbec mě nechápe! Mluví se mnou, jako bych byla malé dítě. Nic mi nedovolí a všechno zakazuje. Dokola opakuje řeči jen o mém chování, učení, oblékání - připadám si doma jako ve vězení...
Za zdí bydlela láskafoto: Profimedia.cz
Za zdí bydlela láska
Přesně takto jsem viděla maminku ve svých dvanácti letech. Neuměly jsme se spolu na ničem domluvit. Jakákoliv konverzace končila hádkou. Třískala jsem dveřmi, byla hubatá a nakonec pro to všechno brečela. Ale tak, aby mě máma neviděla - tajně a tiše. Hluboký vzdor a nenávist mi nedovolil ukázat bezmoc, která po každé naší bouřce vyplavala na povrch mých myšlenek. Záviděla jsem ostatním holkám, co chodily s mamkou do kina, jezdily na kole a povídaly si dlouhé večery. Já takovou mámu neměla. Tedy měla, ale nevěděla jsem o tom...
Stará babička mi o prázdninách vyprávěla u černobílých fotek. Pily jsme borůvkový koktejl a já chtěla podrobný příběh k obrázku, na kterém stála zamračená holčička. Vypadala přesně jako já, když mi máma něco zakáže. Také se zvládám takto mračit a urážet. "To je tvoje maminka. Fotil ji dědeček, když se zlobila, protože nesměla sama na pouť." Cože? Tomu se nedá věřit - moje mamka, že dokázala být také takový puberťák. "Babi, babičko, prosím, povídej".

Alík radí dětem

Máš problém ve vztahu s rodiči?
Zkus nahlédnout do poradny Alík radí dětem a najít tam příslušné téma. Pokud není, vyhledej dotazy podle určitého slova, třeba rodina. Možná odpověď na svou otázku najdeš hned. Pokud ne, můžeš se (anonymně) zeptat.
A tak mi babička vypráví, jak ji mamka zlobila, jak byla svéhlavá, hubatá, paličatá a prostě - stejná jako já. Babička mi také říkala o tom, jak moji maminku mrzí, že k sobě nemůžeme najít cestu. Jak ji bolí, že společně neprobíráme "ženské záležitosti". Jak smutní z toho, že se chovám zle a stavím kolem sebe zeď, kterou není schopná rozbořit. Nechápu to, proč mi to nikdy neřekla? Proč na mě jen křičí? Asi vidím všechno moc jednostranně, nebo hodně věcí vůbec vidět nechci. A taky slyšet přestávám. Vím, asi bude chybka i na mé straně.
Tak začínám vymýšlet experiment do začarovaného světa vztahů "matka - dcera". Dnes přijdu ze školy, umyji nádobí, uvařím čaj (mamce do hrnečku, který jsem koupila z ušetřených peněz na kapesném) a čekám, co bude. Babička asi něco vyzradila, protože mamka přinesla k čaji dort. Můj zamilovaný - se šlehačkou. Vůbec nevím, co na to říct. Koukám, stojím a pak cítím, že mi po tváři tečou slzy. A to jako proč? Proč brečím, když je to tak prima?
Možná proto, že je to konečně prima! "Mami, maminko, já bych ti chtěla říci strašně moc věcí", a místo nalití čaje se přitulím k mámě a toužím být zase malou normální holkou. Říkám si o pohlazení, o polibek na tvář a o veliké obejmutí. Tak moc mi takové samozřejmosti chyběly. Chtěla jsem si hrát na dospělou, ale nešlo to. Cítím, jak moje maminka voní, jaké má jemné vlasy a prohlížím si její ruce. Nepamatuji si, kdy mi naposled byla tak blízko.
Už nikdy to nebude stejné. Dneska jsem v sobě zbořila kamennou zeď. Pomohla mi s tím láska mojí mámy. Nejde o tom, že já mohu ven, jde o to, že máma může ke mě! Já hloupá si říkala, že rychleji vyrostu, když si přestanu s mamkou povídat, kdy jí dokážu, že jsem nezávislá, hrdá a dospělá. Jak strašně moc jsem se mýlila. Teď už to vím, že mi to ale trvalo! Mohlo mi spousta věcí dojít bez zbytečných hádek a ceremonií.
Probíráme s mamkou školu, kamarádky, módu i její první lásku. Divím se, že to nebyl tatínek, ale kluk v páté třídě. Nestačím zírat, že mamku taky nebavila matika a chemie - stejně jako mě. Dohodneme se na novém účesu pro mě a mamča si do diáře píše termín, kdy vyrazíme na novou premiéru v našem divadle. Páni, to je neuvěřitelný - mám tu nejlepší mámu na světě a málem mi to nedošlo!!!

Pravdivý příběh...2

5. října 2009 v 12:17 | Domča |  Blogísek

Street dance - tanec nejen pro holky

Už rok chodím na street dance, což v překladu z angličtiny do češtiny znamená pouliční tanec. Zpočátku mě to vůbec nebavilo, ale po měsíci jsem změnil názor a začalo mě to velmi zajímat. Máme skvělou paní trenérku, se kterou cvičíme pravidelně jednou týdně.

Street dance může vyzkoušet opravdu každýfoto: Monika Tomášková, MF DNES
Street dance může vyzkoušet opravdu každý
Vždycky, když přijdu ze tréninku domů, jsem celý unavený, protože na hodinách tance cvičíme s plným nasazením. Když máme něco bez jediné chybičky připravené, uspořádáme pro rodiče a veřejnost vystoupení.
Při prvním vystoupení jsem měl strašnou trému, ale na další jsem se doslova těšil. Je to skvělé, když stojím na pódiu. Je to úžasný pocit, když vás sledují desítky párů lidských očí.
Druhé vystoupení bylo přímo úžasné! Jmenovalo se Pepek námořník a měli jsme velký úspěch. Tančil jsem hlavní postavu - Pepka. Celá naše skupina měla velký úspěch a mě paní trenérka vyhlásila nejlepším tanečníkem roku. Dostal jsem velkou odměnu!
Doporučuji kamarádům z Alíka, aby se nenudili a chodili na nějaký zájmový kroužek. Je to prima!

Pravdivý příběh...1

5. října 2009 v 12:15 | Domča |  Blogísek

Děcák? Čekala jsem, že to bude horší.

Kdyby mi někdo před šesti lety řekl, že jedu do dětského domova a že už nebudu doma s mámou, tak bych se mu asi vysmála do obličeje. Ano, tušila jsem, co by to pro mě asi znamenalo, ale nikdy jsem si nedokázala představit, že budu někde zavřená s děckama a nebudu říkat "mami" a "tati".

V dětském domově jsou děti různého věkufoto: Dalibor Puchta, iDNES.cz




V dětském domově jsou děti různého věku
Před nějakými pěti lety u nás byli lidi od sociálky a řekli, že já i moje dvě mladší sestry jedeme do děcáku někam až k Moravským Budějovicím. A moje první pocity? Tuhle otázku mi pokládali všichni, kterým jsem řekla, kde bydlím. A já odpovídala jenom: "Není to tak špatné, bydlím si na zámku, vychovatele oslovuju teto a strejdo. Je to tady trochu jako na táboře."
Ale pravdu jsem skrývala v sobě. Mnohokrát mě napadlo, že uteču a nebo že se zabiju. Ale vždy mi někdo poradil, pomohl. Nejvíc mě postavila na nohy víra. Jsem z pohanské rodiny, mámu by nejspíš trefil šlak, kdyby se dozvěděla, že chodím do kostela. Ale nakonec tu byla i na moje křtiny.
Zrovna se s ní moc nestýkám. Ani nevím, co dělá za práci. Táta je ale úplně jiný, než si ho pamatuju jako malá. Víc se o nás zajímá, jezdí sem minimálně jednou za měsíc. Teď už jsem tu více jak pět let, už dokonce chodím na střední školu. Nemám si na co stěžovat. Vím, že se domů už nikdy nemůžu vrátit. Ale jsem ráda, že mám střechu nad hlavou. Moje nejmladší sestra je v adoptivní péči. Jsem té rodině za to vděčná, hodně moc.
Když se teď po té dlouhé době dívám zpět, tak si říkám, jak jsem si tenkrát mohla myslet, že si za to ty děti mohou samy. Ale teď vím, že nejvíc za to mohou spíš rodiče.
Takže vy, děti které jste doma, buďte rády, že můžete být doma. To největší štěstí vám nepřinesou peníze nebo kariéra, ale rodina a láska. Protože to je to největší bohatství, které si sice nekoupíte, ale najdete ho tam, kde byste ho asi nehledaly. To je pravda. Taky jsem to zjistila po letech.

Znáte ten pocit?

4. října 2009 v 10:58 | Domča |  Blogísek
Znáte ten pocit?kdy všeichni lidi ve vašem okolí se na vás tak divně koukají a když se jich zeptáte co je tak řeknou že nic a jdou vás někam pomlouvat...pak vy hledáte co se jim na vás nelíbí, nebo vzpomínáte co jste udělala?
Jo tak todle se mi stalo...a už několikrát...jenomže to je ta nejhorší věc na světě....příklad...:

1)Přídu do školy a holky se na mě koukají jako kdyby mě chtěli hned zavraždit...tak se jich normálně v kldu zeptám, co se vám stalo, a oni mi odpoví: ,, zklapni laskavě tu tvoji držku'' ...a tak se jich zeptam zase, udělala jsem vám něco? a oni mlčí...druhej den je to už v poho...pak jednou jdu ven s jednou z tich holek a ptám se ,,hele co jsem vám tenkrát udělala jak jste na mě byli tak zlý?'' a ta holka odpoví : ,, nic jenom jsme si udělali prdel...Já vím, že každá holka todle někdy udělala, a tak si popravdě říkám, že to je sice strašná sranda, ale když si uvědomím mě jak mi bylo....o přestávkách jsem radši byla zalezlá v lavici, nebo jsem šla do starších tříd...tam se ke mně chovají normálně...

No a to je dost špatný...další příklad:

2)všechny holky ze třídy se domluvili, že půjdou ven...a pak mi lhaly, že nikam nejdou.. no a načapala jsem je jak mě pomlouvají..

z těchto dvou příkladů prosím, že jste se ponaučili...já sem to sice taky jednou udělala ale pak jsem zažila jaké to je...ono to sice není fyzicka šikana...-je to psychická šikana...doufám že jste se ponaučili..pište komenty!!!diky... :(